Turbo:
elina do Viedne jazdila myslím až do roku (november?) 1938 (teda nie do 1935), kedy nám po viedenskej arbitráži osekali Slovensko, Petržalka pripadla Reichu a juh Maďarskému královstvu
( patrí k tomu královstvu, nie že nám osekali územie)
elina do Viedne jazdila myslím až do roku (november?) 1938 (teda nie do 1935), kedy nám po viedenskej arbitráži osekali Slovensko, Petržalka pripadla Reichu a juh Maďarskému královstvu
( patrí k tomu královstvu, nie že nám osekali územie)
Mas totalnu pravdu. Nechcem ohovarat Sicka, ale Turbo (ak hovori pravdu(tipujem ze hej)) ma navrch co sa nazoru na rozchod tyka.
Andrej (Anndy008)
Ale je to iba nazor, ale cloveka, co robi v biznise:
"Složitou otázkou je, zda-li zachovat stávající metrový rozchod nebo přejít
na standardní. V současnosti existují tři gigantické firmy zabývající se
prodejem tramvají. Dvě z nich (Siemens a Alstom) směřují k produkci jednoho
univerzálního výrobku (v případě Siemense se jedná o Combino, v případě
Alstomu o Citadis 3xx), pouze Bombardier udržuje produkci svých jednotlivých
závodů - prakticky jsou tak v každé zemi provozována jiná vozidla z produkce
této firmy. Tento jev se dá vysvětlit tradičními zákazníky firem Siemes
(Duewag, SGP) a Alstom (Fiat, Konstal, LHB), zatímco nově vstoupivší na
evropský trh, Bombardier (Adtranz), si musí svoje "území" terpve získat,
tzn. zachovává tradiční výrobky firem, kterých je nyní vlastníkem. Lze tak
předpokládat, že v blízké době se všechny tyto společnosti zaměří na
maximální unifikaci a modularitu svých výrobků. Dopravní podniky tak budou
mít dvě možnosti - přizpůsobit se těmto firmám a jejich výrobnímu programu
nebo spolupracovat s menšími výrobci, kteří mají rozhodně větší ochotu i
možnosti vyjít vstříc individuálním přáním jednotlivých DP.
V praxi se každý výrobce produkující pouze malý počet typů tramvají snaží o
jejich univerzální konstrukci. Tzn. variabilita délky i možnost konstrukce
pro obojí rozchod. Schopnost kontrukce na metrový rozchod závisí hlavně na
konstrukci podvozku, který je však u současných nízkopodlažních tramvají
velice složitý. Mnohdy je trakční motor umístěn v náboji, mnohdy na střeše
vozidla. Často však konstrukce nízkopodlažního podvozku neumožňuje jeho
variabilitu a takovou tramvaj bohužel není možno postavit ve verzi pro
metrový rozchod. Oběcně tak platí, že DP provozující tramvaje na standardním
rozchodu mají mnohem větší možnost volby mezi nabízenými vozidly. Riziko
provozů s metrovým rozchodem je také možnost, že jich do budoucna bude
příliš málo na to, aby výrobci tramvají vůbec konstruovali tramvaje, jejichž
odbyt by nebyl příliš vysoký. Mohlo by tak dojít k typickému tlaku z pozice
nadnárodních společností, kdy se DP přizpůsobí výrobci spíše než ten
uzpůsobí svůj sériový výrobek. To jsou však pouze dohady o možné
budoucnosti."